Den 1. Cesta

Předmluva: Použitý text je kompilát vzpomínek a psaného deníku Shimiho. Já do textu nebudu pokud možno vůbec zasahovat, a pokud ano tak to bude poznat (budu psát kurzívou).

15. 9. 2009 9:30 opouštím domov, trošku se zpožděním nabírám Ovsa doma, Řezňu posléze u Lidlu a jedem k Pežovi domů nabrat posledního člena výpravy. U Peži jsme obligátně strávili více času a tak jsme z Olomouce vyjeli asi až v 10:30. Po cestě jsem ještě doplnil Karkulce nádrž do plna, aby se Řezňa mohl v klidu vrátit do Olomouce. Cesta do Vídně byla dobrá, zastávku jsme udělali v Mikulově, kde jsme se najedli (jídlo stálo za houby a bylo zbytečně drahé), koupili rakouskou dálniční známku a vyměnili řidiče – mě za Řezňu. Na vídeňské letiště Schwechat jsme dorazili cca 14:15, tedy téměř přesně 2 hodiny před odletem.

Na letišti jsme si ještě stihli zafóliovat krosny a už jsme pádili na check-in. Vše proběhlo bez problémů, jen Peža měl potíže připojit se na svém Iphonu na letištní Wi-Fi síť během čekání na odbavení. Naše letadlo společnosti Qatar Airways letělo na čas, čili 16:10 už jsme rolovali na startovací runway. V letadle se o nás postarali dobře (jídlo + horký mokrý ručník + polštářek a deka + 2 filmy a seriál), akorát ten více než 5ti hodinový let byl dost dlouhý… Naše trasa vedla z Vídně nad Maďarsko, dále Rumunsko, Černé moře, Turecko, Irák, Kuvajt a podél pobřeží Perského zálivu přes Bahrajn až do Kataru. Na letiště v Dauhá (hlavní město Kataru) jsme hladce dosedli asi ve 22:30 místního času (GMT + 2h). Na letišti jsme prošli zběžnou vstupní kontrolou a dál už nezbývalo nic než čekání v letištní hale na spoj do Nairobi, který odlétal v 8:00 ráno následujícího dne. Nejhorší bylo, že venku bylo asi tak 40 stupňů a v letištní hale tak 17. Takže nám byla v Kataru zima.

Hláška dne - Peža: „Děcka, dnes je nejhorší den v mým životě. Zrušil jsem si account ve WoWku!“