Přípravy

Před každou správnou expedicí je velmi důležité se připravit. Proto jsme i my pojali přípravy velice pečlivě.

Prvního koho napadlo, že bychom mohli jet černý kontinent, jsem byl Shimi. Když jsme se vraceli z Číny, tak se bavil s lidma v letadle, co se akorát vraceli z Afriky. No a Tanzánie s Kilimanjarem a Zanzibarem byly jasná a na afriku ne nudná a přitom umírněná volba.

Přípravy probíhaly celkem hladce. Jednou jsme se v únoru sešli v hospodě a nikdo nic nenamítal (teda Peža cosi mlel o nějakých nemocech, ale jinak nic). Vymysleli hrubý plán cesty a zbývalo dohodnout termín výpravy. To už byl trochu problém, ale nakonec jsme se po třech pivkách a jedné zelené shodli na odletu 15. září 2009 a návratem o měsíc později. Překvapivě rychle (už v březnu) jsme si pořídili i letenky, které nakonec rozhodly, že se podíváme i do Keni, což nikomu nevadilo, jenom jsme trochu upravili plán cesty. Letenka pro jednoho stála 12 173 Kč a měli jsme letět se společností Quatar Airways z Vídně do Kataru (konkrétně do hlavního města Dauhá) a odtud do Nairobi, což je již v Keni. Pak se po přípravách slehla zem. Až teda na to že Shimi loudil od Peži peníze za letenku.

Všechno ostatní jsme začali řešit až na konci srpna - tedy zhruba tři týdny před odletem - jak jinak než v hospodě (Peža opět mluvil pouze o nemocích, proto jsme ho zbavili hlasovacího práva).  Čas nás docela tlačil, tak jsme pomalu museli začít řešit potřebné věci - hlavně očkování. Jelikož jsme byli všichni v Číně, nemuseli jsme podstoupit očkování na žloutenku, břišní tyfus a meningitidu. Zbývala nám tedy jen žlutá zimnice (650 Kč), cholera (1700 Kč) a taky předpis na antimalarika (úžasný Lariam za 650 Kč jedna krabička na celý pobyt). Pak už jen pořídit chybějící výbavu jako pořádnou bundu kvůli Kilimanjaru, sluneční brýle apod. Ještě jsme si půjčili z olomoucké vědecké knihovny průvodce po Keni a Tanzánii (průvodce jsme si vzali sebou, i přestože jsme věděli, že budem platit mastnou pokutu 20 Kč za pozdní vrácení) abychom aspoň něco nastudovali. Nic jiného jsme neřešili, takže doufám, že je všem jasné, že jsme jeli do Afriky pouze s plánem cesty a dvěma průvodci v knižní podobě. Všechno jsme chtěli řešit až na místě.

Málem bych zapomněl na naši fyzickou přípravu. Všichni jsme věděli (hlavně Peža), že zdolat Kilimanjaro nebude žádná sranda a proto jsme podnikly dva aklimatizační tréninky. První nás zavedl na nejvyšší horu Beskyd - Lysou horu (1323 m n. m.) a druhým tréninkem byl Králický Sněžník (1423 m n. m.). Jestli nám to stačilo, posoudíte později.


V dalším článku již bude následovat první den naší africké expedice - dle originálního Shimiho deníku.