Den 7. Kilimanjaro - 1. den

21.9. V noci jsem se kvalitně vypotil a ráno jsem byl mnohem lepší. Zato Peža začal pociťovat tlaky v břiše, které byly umocněny zprávami, které si přečetl v internetové kavárně na svém mailu. Asi v 10:30 si pro nás do hotelu přijel náš guide (= průvodce) i s nosičema, nabrali nás do dodávky a vyjeli jsme k Machame Gate (1800 m n.m.), což je jedno ze vstupních míst do národního parku Kilimanjaro. Po cestě jsme ještě nakoupili zásoby vody na první den a průvodce schrastil v nějaké dědině u pochybné osoby maso. Na této bráně do parku jsme se zapsali do speciální knihy (stejně jako všichni ostatní návštěvníci) a pak jsme čekali než náš průvodce jménem Urio vyřídí všechny formality okolo výstupu na Kilimanjaro. Asi po 20ti minutách Urio přišel a sdělil nám, že dnes nepůjdeme, protože mu nějak nefunguje platební karta a má problémy zaplatit vstupné a ještě nějaké podobné nesmysly mlel, čímž nás tedy docela dostal. A tak jsme jen dál bezradně čekali. Urio už plánoval, že rozbijeme první přenocovací tábor hned u brány, když ho teprve napadlo, že má vlastně u sebe hotovost, a že to může zaplatit v hotovosti. Zřejmě se ale nechtěl zbavovat svých peněz, a tak se nás zeptal, v jakých bankovkách máme pro něj a jeho tým připravené spropitné (zvláštní otázka na to, že jsme ještě nevyrazili). Asi čekal, že budeme mít dolary, ale my jsme měli tanzanské šilinky, což ho odradilo a zaplatil vstup z peněz, které měl u sebe. V momentě, kdy to zaplatil, jsme mohli konečně vyrazit nahoru na horu -jako úplně poslední výprava v ten den.

První den túry se šlo lesem nebo spíše přesněji pralesem a muselo se překonat převýšení 1200 metrů. Takže první noc jsme strávili v Machame Campu ve výšce 3000 m n. m. Kromě nás tří s námi šlo, respektive naši skupinu tvořilo dalších 7 domorodců – 1 průvodce (Urio), 1 asistent průvodce, 1 kuchař (Manuel), 1 číšník (Dismas mnou překřtěný na „Vánoce“) a další 3 šerpové. Všichni byli docela sympaťáci, ale hlavní průvodce byl divnej a přišlo nám, že oplývá neschopností. Jelikož jsme si z finančních důvodů nemohli dovolit další nosiče, nesli jsme si sami vlastní věci – každý asi 10-13kg krosnu - jako jediní turisti na Kilimanjaru. První den výstupu byl velmi namáhavý, a tak jsme šli hned po večeři spát – já s Ovsem do jednoho stanu, Peža sám do druhého.

Denní shrnutí: Převýšení 1200 metrů jsme zdolali za cca 3 hodiny - Peža o pár minutek rychleji. Hodně lidí jsme předešli. Ve výšce 3000 m n. m. už bylo výrazně chladněji a počasí nic moc. Zatím nám bylo všem krom únavy hej. A celkem nás překvapil velký počet stanů v prvním výškovém táboře.