Den 2. Tak nám to začíná

16. 9. po poloprospané noci na letišti v Katarském hlavním městě Dauhá jsme v 8:00 vyrazili na další část cesty do Afriky. Další letadlo Qatar Airways nás tentokrát vzalo na sever z Dauhá, nad Bahrajnem jsme zatočili směrem na Saudskou Arábii, respektive Arabský poloostrov, přes něj směrem na hlavní město Jemenu, přes průliv Bab-Al-Mandab nad Africký kontinent – přes Džibutsko a Etiopii až do Keni, kde jsme přeletěli rovník a ocitli se tak na jižní polokouli. Na palubě se o nás opět pěkně postarali, i když my jsme to moc nevnímali, neboť jsme doháněli spánkový deficit. Těsně před přistáním na Jomo Kenyatta International Airport v Nairobi si s námi trochu pohrál pilot – jeho několikanásobné obraty vpravo i vlevo spojené s výškovými propady nepůsobily zrovna dvakrát dobře, nicméně přistání proběhlo v pořádku. Na letišti jsme vyplnili 3 formuláře, zaplatili Keňská víza (25,- USD) a šli si pro bagáž. I přes naše mírné obavy všechna zavazadla dorazila a tak mohlo naše africké dobrodružství započít.

V příletové hale Oves vybral první africké peníze z bankomatu*, abychom se měli jak dostat z letiště. Ještě v areálu letiště se na nás vrhli první afričtí „pomocníci“, že prý nás odvezou a ubytujou a vše zorganizujou… První vlnu jsme víceméně úspěšně odrazili s tím, že pojedem busem. Přestože nás výše zmínění varovali, že nás v autobuse okradou nebo zastřelí... Na autobusové zastávce nás ale odchytl chlápek – George (taxikář) – a nabídl takovou nabídku, že jsme neodolali a nechali se odvézt do centra Nairobi.

Po cestě nás vítali čápi Marabu sedící v hojných počtech na stromech lemujících cestu. Také masajská kráva nás chtěla uvítat, a tak nám vykročila po silnici v ústrety. George po cestě několikrát někam telefonoval a nakonec nás přivezl přímo před hotel Greton, kde už na nás čekali další lidi, kteří se nás ujali. Byli to Sam (boss) a Patrick (poskok). Jako obvykle pro nás chtěli vše zařídit, tak jsme s nimi vypili pár pivek a dohodli se na zařízení safari a zdolání Kilimanjara**. Pak jsme šli vybrat peníze z bankomatů, abychom měli čím zacálovat domluvené věci. Patrick šel s námi a po cestě nám ukázal několik zajímavostí, z nichž největší byla 105 metrů vysoká budova Kenyatta International Conference Centre. Za menší poplatek jsme se dostali až na střechu této druhé nejvyšší budovy města a výhled byl skvostný – Nairobi jako na dlani. Večer jsme ještě zašli do místní restaurace a východoafrickou specialitu „ugali“, což je vlastně takový knedlík, ke kterému nám dali masový špíz – docela dobrý to bylo. A jelikož jsme po celém dni byli řádně znaveni, šli jsme na kutě.

Motto dne - průvodce po Keni: Důrazně se nedoporučuje za tmy vycházet do ulic Nairobi. Samozřejmě jsme na večeři (i z ní) šli po tmě, ale vše v pohodě.

*Každý jsme sebou vezli 900 dolarů  hotovosti. Zbytek peněz jsme měli na účtech a po celou dobu jsme vybírali bez problémů v bankomatech bank Barcalys a Standard Chartered v Keni i Tanzáni (Visa karty).

**Stálo nás to nemalé peníze, každý z nás zaplatil 1670 dolarů za safari a Kili. Docela slušný balík peněz jsme vysolili člověku, kterého jsme znali asi tak hodinu. No ráno jsme se dost báli, abysme ho ještě viděli. Nakonec všechno dobře dopadlo, ale měli jsme s ním víc smlouvat a cenu ještě srazit...