Den 6. Přesun Nairobi - Arusha

20.9. Noc jsme strávili v hotelu Greton stejně jako minule. Tentokrát jsem se však vyspal zle, neboť nám pod okny opět řvali domorodci až do 5:00 ráno. V 7:30 jsme šli na snídani a po ní si nás vyzvedl řidič, který nás odvezl k autobusové stanici, odkud jezdí busy do města Arusha v Tanzánii. Cesta busem společnosti Jamii Shuttle probíhala klidně, dokud jsme byli v Nairobi, sice jsem cítil nějaké tlaky v břiše, ale nebylo to na umření. Jenomže asi 30 km za Nairobi to na mě přišlo a brutálně jsem se zeblil. Dvě intenzivní dávky vyprázdnily můj žaludek jako nic. Bylo to dost nechutný – obzvláště kousky ananasu a manga, které jsem měl k snídani, byly dobře rozpoznatelné (i na ovsových nohách). Naštěstí jsem zaneřádil jen malou část busu (prázdné sedadlo vedle mě a podlahu). Hned jak jsem se vyprázdnil, tak se mi velmi ulevilo – asi jsem snědl něco, co jsem neměl. Binec jsem vytřel toaleťákem a už byl klid. Následná cesta ale byla pro všechny utrpení – nikoliv však kvůli smradu ze zvratků (který se překvapivě moc nedostavil), nýbrž kvůli stavu vozovky.

Na Keňsko-Tanzánských hranicích jsme si vyřídili víza (50,- USD a asi 1 hodina zdržení) a vyrazili jsme. Silnice na keňské straně byly hrozné, ale celkem to šlo, zato tanzánské cesty, to je něco šíleného a v kombinaci s šíleným řidičem je to opravdové utrpení. Tanzánie byla oproti Keni mnohem vyprahlejší, alespoň tedy ta její severní část, kterou jsme projížděli. Cesta byla hrozně hrbolatá (nevyasfaltovaná = hliněná) a prášilo se úplně všude. Na konci cesty jsme byli zaprášení až za mandlemi. Nakonec jsme šťastně dorazili až do Arushi, kde si nás vyzvedl Samův člověk a ubytoval nás v hotelu Annex. Oves s Pežou dostali double room, zatímco já single room. Odpoledne jsme měli debatu s člověkem, který zařizuje výstupy na Kilimanjaro, a zjistili jsme, že Patrick (poskok z Nairobi) nebude náš průvodce (Sam sliboval, že bude), a že se očekává, že na spropitném necháme více než 700,- USD (WTF!!!). S Pežou a Ovsem jsme se dohodli, že jim dáme max. 300,- USD (i když i to nám přišlo dost) a šli jsme do bankomatu vybrat prachy. Po cestě ještě Ovsovi jeden týpek nabízel, aby si od něj koupil marihuanu, ale Oves odmítl. Vrátili jsme se na hotel, dali si večeři společně s dvěma amíkama, co se taky chystali na Kili, jednoho z nich málem Shimi poblil v autobuse a šli jsme spát.

Pozn.: Kouření Marihuany je v Tanzánii legální, takže se tam poflakuje dost všelijakých vyhulených rastamanů a jiných podobných existencí, kteří jsou ale vesměs neškodní.